Alishi: kdo jsem?

Mé občanské jméno je Alena Střelečková. Alishi je mé hudební já a také něco jako životní projekt. Jsem autorkou drobnějších textů, které většinou končí v šuplíku. Na rozdíl od písní, které nacházejí svou podobu za pomoci hudby. Své songy možná spíš hledám, či se samy nacházejí, v tom nemám jasno…

Když se narodíte s folkovým hlasem a cítěním, tak je vám houby platné, že jste celoživotní milovník big beatu a rock’n’rollu. A to se přesně stalo mně, proto má moje tvorba nejblíže k folku, ale s přesahy, kam až to hudba dovolí. V příbězích o lidech, místech a nevšedních dnech vždy hledám naději a humor, někdy se snažím najít pravou tvář skutečnosti, ale asi nejvíc ze všeho toužím předávat tu místy až euforickou radost z objevování světa, lidí, vztahů a vůbec života, kterého se snad nikdy nenabažím.

Momentálně jsem na rodičovské „dovolené“ (přiznám se, že s tím slovem „dovolená“ mám jistý problém, proto ty uvozovky, maminky pochopí), ale jinak je mou obživou a milovanou činností také projekt Bez-Chyb.cz, pod jehož hlavičkou provádím jazykové korektury a také píšu, zejména texty pro webové stránky.

 

Střípky minulosti

Při pohledu na fotografie vám je asi jasné, že jsem se nenarodila letos, a tak jste mne už možná někde mohli vidět a slyšet. Všechno mě to tak hrozně bavilo! Tímto děkuji všem, kdo mým hudebním životem prošli, protože všichni, opakuji – všichni jste zanechali větší nebo menší stopu (někteří přímo šlápotu) v mé hudební duši. Pokud se tu najdete, klidně mi zanechejte komentáře pod článkem, jsem na ně zvědavá 😉

  • Kolem roku 2001 jsem s partou ostřílených muzikantů nějakou dobu působila v českobudějovické folkrockové kapele Rádio.
  • Později, asi tak v letech 2002-2004 jsme s klukama z Holubova pod horou Kleť řádili se zábavovkou Chmelojed. Žhavil Béda žhavil drát byla největší hitovka této formace a museli jsme ji hrát i víckrát za večer!
  • Zhruba ve stejné době jsem se začala drze vtírat mezi nejrůznější partičky českobudějovických muzikantů, ať už to byli folkáči na Bryčce anebo bluegrassoví hoši ze Čtyráku či trampi z hospůdky U Toncarů. Zmiňuji to proto, že tohle různorodé hospodské hraní bylo pro mé hraní zásadní, ba až přelomové. Naučila jsem se nebát, že něco zkazím (v hospodě je to stejně jedno) a okoukáváním a opisováním jsem se namočila do celé plejády hracích stylů, hudebních stylů a nejrůznějších znalostí a dovedností.
  • Duo Al Boss s kytaristou Lubošem Maškarou se zrodilo někdy v roce 2006 a byla to moje první sestava s autorským repertoárem. Že se docela líbilo, potvrzuje i fakt, že se objevilo na jevištích pěkných hudebních akcí, jako byla třeba Folková Růže nebo Zahrada v Náměšti nad Oslavou. Jednou jsme dokonce odešli z jihočeské Porty s jakýmsi postupem do Řevnic, kamž jsme ovšem nejeli, protože jsem dostala angínu.
  • Trio Ginger (2008-2012) bylo trochu vybočením z této dráhy autorského muzicírování. Přivedlo mne ke skvělému přátelství s úžasnými zrzavými děvčaty, Jitkou a Janou Kubešovými a otevřelo mi dveře k současné americké country hudbě. Díky zvukaři Robertu Hüttlovi, který tenkrát měl ten krásný nápad dát nás dohromady! Společně jsme si zahrály na báječných festivalech, například na country festivalu v rakouském Bad Ischlu či v Haag am Hausrucku.
  • To jsem ale stále ještě byla takové hudební trdlo. To se ovšem zanedlouho mělo změnit, když jsem v roce 2011 nastoupila do kapely Country Sisters, která v různých sestavách působí už více než čtyřicet let. Zprvu jako zpěvačka a později jako „elektrická kytaristka“, s očima vyvalenýma na ten velkej muzikantskej svět plnej kabelů, futrálů, fanoušků, divokých párty i luxusních večeří, rozjela jsem se do všech světových stran s pěticí muzikantek a řidičem Pepou, hrála jsem na malých i velkých pódiích, za polárním kruhem i ve slunné Itálii, naučila se používat umělé řasy a „televizní stíny“, zubit se do objektivů, podepisovat plakáty a trochu jsem shodila. Časem jsem ovšem naznala, že to pro mě není „to pravé ořechové“ a s díky za neopakovatelnou zkušenost jsem se s kapelou rozloučila po dvou letech působení, v roce 2013. S Klárkou Klárou Tibitanzlovou, skvělou zpěvačkou a mou výbornou kamarádkou, si rády zahrajeme dodnes. A ladí nám to pořád!
  • Alishi & Mišmaš byl ovšem můj vysněný projekt, toužila jsem totiž po své kapele, která by hrála mé autorské písně (pochopitelně). Vznikl v roce 2014, když mi zavolal Honza Roth a nabídl mi spolupráci svou i některých kolegů z bluegrassové kapely Wyrton. Brzy se k nám přidal také jedinečný Vašek Mašek na basu (vzali jsme ho hlavně proto, že bydlí v Řitce a má větší bazén než Helena Vondráčková)(a taky proto, že ze Skalky na Mníšku je úžasný výhled!) a kapela byla na světě. Žánrově to byl takový mišmaš – trochu bluegrassu, trochu folku, trochu blues, trochu banja, trochu foukačky, a když se k nám přidal ještě Evžen Lebduška na bicí, dostalo to místy ještě nádech folk-rocku. Dost jsme na tom pracovali, aby to bylo žánrově různorodé, rádi jsme překvapovali a bavili, sebe a doufám, že i publikum. Probojovali jsme se s nahrávkou na mezinárodní bluegrassový festival v holandském Voorthuizenu a užili jsme si i hraní na tuzemských, neméně pěkných akcích, třeba na Starém dobrém westernu v Bystřičce pod Vsetínem. Vše má svůj čas a vše je, jak má být, a tak tahle formace bohužel v roce 2016 zanikla, třeba proto, aby časem vzniklo něco nového…