Jak už to v životě bývá, prohry střídají výhry a takhle je to stále dokola. A tak se stalo, že s odstupem jednoho dne jsem sice totálně projela Talent Country Radia, ale zato jsem zvítězila v oblastním kole Porty na Vysočině a stále mne ještě neopouští radost z toho, že si v Řevnicích zahraju ve velkém finále.

A jak už to bývá dost často u mne, jako obvykle trochu přeháním, a tak svou účast v letošním Talentu Country Radia, kde jsem si vysoutěžila krásné desáté místo (přece jen přihlášených interpretů bylo 116), nehodnotím vůbec jako prohru – někdo být poslední musel, a já jsem navíc pořád poháněná motorem krásného pocitu, že moje píseň Volám do dávnověku zněla tři týdny éterem Country Radia a získala možná vaši přízeň, protože jsem si na posledním koncertu všimla, že si ji se mnou zpíváte, a to je, přátelé, pro mne odměna největší. Moc vám děkuji za zaslané SMSky a veškerou podporu, kterou jste mi v průběhu soutěže projevili, moc si jí vážím.

Co se týče účasti na Portě v oblastním kole Vysočina, bylo to pro mne velmi symbolické. V čase, kdy vydávám své debutové album na téma cest, jsem se v tom okamžiku ocitla na rozmezí mých milovaných rodných jižních Čech a útulné a přívětivé Moravy, kde bydlím v současnosti. Snad i proto jsem tu zahrála Křídla mít, Cesty, po kterých se nespěchá a do třetice píseň Budějcím. A vyšlo to! Děkuji mnohokrát za důvěru porotě a slibuju, že budu i ve finále hrát jako o život.