Měla jsem to štěstí a potkala jsem tuto výjimečnou ženu – Oxanu. Mockrát jsem na ni myslela, hlavně později, když zavřeli hotel, kde jsme společně pracovaly a chodily kouřit na balkon do sedmého patra. Ta písnička měla snad milion veršů a trvalo mi dlouhé tři roky, než jsem ji finálně seškrtala, a je, doufám, plná toho příběhu, který ve mně silně rezonuje dodnes.

 

Oxana

Hudba, text: Alena Střelečková

Není jako žádná druhá
má srdce dobrodruha
v pláních za Kavkazem zrozená

Na jazyku příchuť dálek
i pachuť všech zničujících válek
není nikde doma, Oxana

Vaří cizincům snídani
nedělí je dle národa a vyznání
v malém hotýlku v srdci Vinohrad

Pak ve svém malém kamrlíku
v zatuchlém sklepě zavře na kliku
prášek na migrénu a jde spát

Už toho má tak akorát
hotel je v úpadku, o lepším platu si nechá zdát
Jenže co zítra, Oxano?
Kde budeš zítra – kde budeš za babku pracovat?

Z televize bolí hlava
Kyjev barví se dokrvava
zítra přijede do Prahy tvůj syn

A Praha zlatá s hotely na nárožích
nenabízí vám své lesklé zboží
snad nezbude tu jen váš dlouhý stín

Už toho máš tak akorát
hotel je v úpadku, o lepším platu si nechej zdát
jenže co zítra, Oxano?
Kde budeš zítra – kde budeš za babku pracovat?

Připravená na skok do neznáma
nejsme tu věčně, víš to sama
chodníkem už tančí listí vyžilé

Osud za ruku zas tě chytí
máš talent na přežití
kymácí se život po dvou promile

 Na balkóně v sedmém poschodí
jednu si za mě, pak klidně i druhou dej
na balkóně v sedmém patře
dej si ještě jednu, než ti to život zase natře –
jenže co zítra, Oxano?
Dej si nohy na stůl a počkej na ráno